Historie plemena

Historie švýcarských salašnických psů není dlouhá. Entlebušský salašnický pes bývá odvozován od psů původních římských legií. Tělesná stavba odkazuje na křížení s tibetskou dogou s dalšími psy. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo (na základě iniciativy Dr. B. Kohlera) založení švýcarského Klubu pro entlebušské salašnické psy.

Zemí původu entlebušského salašnického psa je Švýcarsko. Své jméno dostal podle údolí mezi Luzernem a Bernem.

Hlavní posláním tohoto psa byla vždy práce u rozsáhlých stád skotu, ovcí a koz. Je to velmi všestranný pes, a proto pro něj není obtížné se adaptovat na nové podmínky a změnit se v záchranáře, lavinového, sportovního psa či psa společníka. Dnes se chovají téměř výhradně jako společenské a rodinné plemeno.

Popis

Entlebušský salašnický pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Jde o středně velké plemeno o výšce v kohoutku 40 cm až 50 cm a váze 25 kg až 30 kg. Typické zbarvení je trojbarevné – základní barvou je sytě černá, se znaky žluté až rezavé, a bílá na hlavě, hrudi a tlapkách. Srst tohoto psa je krátká a tvrdá, s hustou podsadou. Nároky na péči o srst jsou minimální.

Tento pastevecký pes má spíše širokou hlavu, s výrazně zúženou čenichovou částí a tmavohnědé až oříškové oči s živým výrazem. Jeho uši jsou přiměřeně velké, svěšené a zaoblené.  Tělo je výrazně delší než celková výška. Nohy jsou krátké, podsadité, silné a viditelně osvalené.

Povaha psa

Entlebušský salašnický pes je velmi přátelský a společenský pes, který má dobrý vztah nejen ke svému majiteli a jeho rodině, ale zachoval si také neagresivní vztah k ostatním psům a zvířatům v domácnosti. K vybudování kladných vztahů je však třeba jej socializovat již od útlého štěněčího věku. Zajímavostí je, že i přes svou absolutně nekonfliktní povahu nepustí cizího člověka do svého teritoria bez svolení svého pána.

Výcvik tohoto psa není náročný. Je to dobrým rodinným psem, může být držen venku i v bytě, je klidný a vyrovnaný.